Marie nebo Anna

Zde vám přináším jednu starší povídku, kterou jsem oprášila do nové podoby. Doufám, že se bude alespoň trochu líbit. pěkné počtení.

Marie

Slunce se probouzelo do mlžného oparu, v kanceláři dálniční policie v Kolíně nad Rýnem začal obyčejný pracovní den.

„Dobré ráno!“ Semirův pohled směřoval k Zuzaně, která se skáněla nad počítačem a něco usilovně hledala. “ Zuzano, nevíš kde je Ben, ještě se neohlásil?“

“ Ne, to opravdu nevím, možná zaspal po včerejším koncertě,“ odpověděla Zuzana a dál vyhledávala spisy jistého Paula Neumanna.

“ Máš už něco?“ přicházel Semir k Zuzaně a nakukoval jí přes rameno.

“ Ano, podívej se,“na obrazovce monitoru se objevil Neumanův spis. “ Byl zatčený za bankovní loupež, jeho trestní rejstřík je pěkně dlouhý, jel v drogách a při jedné akci dokonce zabil svého parťáka“.

Přesně v půl osmé se do kanceláře přiřítil Ben.  “ To je dost, že jdeš, už jsem si dělal o tvoje zdraví obavy,“ přivítal Semir s vyčítavým pohledem Bena. “ No včerejší večer se dosti protáhl a ještě teď mě děsně bolí hlava,“ oznamoval parťákovi Ben a s radostí sobě vlastní se pustil do snídaně. “ Tak to bych si měl o tebe dělat obavy Bene“. “ Ale Semire tak už toho nech, víš…“

“ Gerkhane, Jägere!“ volala šéfová Kim Krügerová policisty, aby jim sdělila, co už oba věděli a na čem začali vlastně pracovat.

“ Jak jistě víte pánové došlo k velikému omylu, z věznice byl propuštěn Paul Neumann, který si zde odpykával doživotní trest. Přišlo se na to že Neumanovi kumpáni podplatili dozorce, který zaměnil papíry propouštěných vězňů. Dozorce je za korupci už ve vazbě, ale Neumann je na svobodě.“

“ To snad není možný, rozřečnil se Ben, to snad může stát jenom tady.“

“ Já ale nechápu, co s tím máme společnýho my,“přidal se Semir

“ Pokud je Neumann ještě tady pokusí se dostat někam za hranice a my musíme kontrolovat každý kilometr dálnice.Vaši kolegové už vyjeli,“ ukončila diskusi šéfová.

“ Tak pojď, jdeme Semire,“ řekl otráveně Ben, kterého dnešní kontrola dálničního úseku příliš nenadchla.

Semir usedl za volant svého stříbrného BMW, Ben se uvelebil na sedadlo spolujezdce a zakousl se do červeného jablka. “ Člověče Bene, neměl by sis dávat pozor na svou linii, vždyť se pořád živíš“, dobíral si Semir Bena.

“ Neměj péči, nemáš tu nějaké noviny, chci se podívat, jaké počasí bude o víkendu.“

“ Ale odkdypak tě zajímá jestli bude pršet, nebo svítit sluníčko…“

“ Víš včera na tom koncertě, co jsem hrál, jsem poznal jednu….“ Ben už větu nedořekl.

„Centrála volá Kobru 11″, Ben vzal vysílačku: “ Kobra 11 slyšíme“

„Právě jsme dostali hlášení, že hledaný Neumann prchá v černém Maserati, které ukradl u benzínové pumpy. Pumpař ho bezpečně poznal podle fotografie. Maserati bylo viděno na čtrnáctém kilometru.Konec.“ doznělo naléhavé hlášení z vysílačky

Semir dupl na plyn a stříbrné BMW vyrazilo, jako splašený kůň. Policejní majáčky se rozblikaly.

Zanedlouho oba policejní komisaři uviděli před sebou podezřelý vůz. Semír auto předjel a řidič Maserati poslušně zastavil. “ To určitě Neumann nebude, ten by prchal, obracel se Ben na Semira
a v mžiku byl venku z auta. “ Buď opatrný Bene, volal za ním Semír, který si rozepínal záchranný pás.

“ Pane řidiči vaše doklady prosím,“ žádal Ben po majiteli Maserati.

Co se událo potom, bylo dílem okamžiku. Zazněl výstřel a Ben se s heknutím skácel k zemi. Maserati vyrazilo. “ Bene, Bene!!“Semir zůstal jako přimražený neschopen pohybu. Ben ležel nehnutě na zemi, byl omráčený.

Semir se nad něj sklonil, viděl, že Ben má prostřelené rameno a probírá se z mrákot.

“ Co se stalo…šíleně mě bolí ruka…“ Bene lež klidně, zavolám záchranku.“

V centrále dálniční policie si Zuzana vyslechla Semírovo hlášení. “ Neumann nám zdrhl a Ben je zraněný.“

Sakra Gerkhane, proč jste byli tak neopatrní,“ ozvala se šéfová, která měla o své muže strach, když je posílala do akci, ale nikdy to nedala na sobě znát.

Neumann zatím dorazil do domu ke svým kumpánům.“ Všechno se už provalilo, hledá mě policie. Jednoho jsem dostal. Potřebuju papíry, abych se dostal za hranice, tady je to už příliš nebezpečný. A ještě musíme vyzvednout ty diamanty. Ty o kterých si všichni myslí, že už jsou dávno za hranicema a taky bych rád sehnal ještě nějaké drogy, s takovým zbožím se i v cizině dobře obchoduje a pro nový začátek to bude jako dělaný. „

Na nemocničním lůžku ležel Ben. Měl ruku ovázanou a přiloženou na pevné dlaze. Kulka z Neumanovy pistole mu zasáhla ramenní kloub. Ben se po operaci cítil celkem dobře. “ Tak co parťáku, ty se tady válíš a já musím sloužit s Herzbergrem,“ s úsměvem pozdravil Semir Bena a byl rád, že to všechno dopadlo vcelku dobře, nechtěl by znovu zažít, aby ztratil zase parťáka, dobře věděl jak to bolí.

“ Semire ahoj, už bych nejraděj…“ “ Já vím šel na koncert bušit do kytary“, přerušil Bena Semir.

“ A poslouchej, proč si chtěl vědět jaké bude počasí? Vždyť jsi mi to ani neřekl,“ vyzvídal Semir.

“ Stejně už je to jedno“, přemítal Ben: „Stejně si bude myslet, že o ni nemám zájem, když večer nepřijdu na schůzku“. “ A kdo si co bude myslet?“ nenapínej mě Bene

„Má krásné černé oči a jmenuje se Marie, je fakt hodně milá“, zasnil se Ben…

V tom se otevřely dveře nemocničního pokoje, podle toho jak se Ben rozzářil, Semir poznal, že do pokoje vstoupila Benova nová přítelkyně. “ Tak vidím, že se ti bude dobře uzdravovat“ usmíval se Semir na příchozí. Okem mrknul na Bena : „No vidím chlape, že máš vkus“. Tak se brzy uzdrav nebo z těch nočních služeb s Herzbergrem budu za chvíli na nemocničním oddělení i já, nashledanou.“

„Pátrání po Neumanovi je zatím bezvýsledné, zaměřili jsme se na překupníky drog, “ podával hlášení šéfové Semir: “ Snad někde udělá nějakou chybu. Taky hledáme bývalou přítelkyni

Annu .“
“ Dobře Semire, a jak se daří Benovi.?“ Semir se na šéfovou významně podíval: “ No mám za to, že velmi dobře. Včera ho pustili domů a má velmi dobrou ošetřovatelku.“ Oba věděli o čem je řeč.

O čem je řeč věděla i Zuzana, která nesla do kanceláře podklady k případu Neumann. Podávala Semirovi fotografii bývalé Neumanovy přítelkyně , kterou našla v databázi počítače.

„To je Anna Schumanová.“ Semir zůstal stát jako opařený, z počítače na něj koukala tvář Benovy nové přítelkyně, kterou viděl v nemocnici. Nechtěl tomu věřit, ale bylo to víc než jasné.“ Stalo se něco?“ zeptala se Kim Krügerová, které neušel Semirův údiv. “ Šéfová to je Marie, to je žena se kterou se seznámil Ben.
Snad nás může dovést k Neumannovi. Jedu k Benovi.“

“ Á, Semire pojď dál,“ vítal Semira Ben, který zářil štěstím. “ Bene musím s tebou nutně mluvit.“ Semir byl hodně vážný a Ben vycítil, že budoucí zprávy nebudou nijak příznivé.
“ Seš sám.“ “ Ano Marie šla nakoupit, stará se o mě, nemůžu si sám uvařit ani čaj..“ usmíval se Ben. : “ Víš Bene, to co ti chci říct, to se týká právě Marie. Ta tvoje Marie je vlastně Anna Schumanová a je to bývalá přítelkyně Paula Neumanna.“ Bena jako by opařil, to není možné, nevěřil svým uším, Semirova slova jako kdyby zanikala někde v dálce. To přece nemůže být pravda.

“ Bene už jsem tady, koupila jsem ti vitamíny. Dobrý den, pozdravila Marie Semira. “ nevěděla jsem, že tě přijde navštívit kolega, koupila bych i nějaké chlebíčky.“ Marie od Bena věděla o Semirovi všechno, i to , že má chlebíčky nesmírně rád.

“ O to teď nejde“, řekl vážně semir a Marie si vlastně až teď všimla vážných tváří obou policistů.

Byl to velký risk, protože ani Ben ani Semir netušili jak Marie zareaguje a zda je s Neumannem ještě ve spojení. Ben pomalu a vážně začal: “ Marie prosím tě posaď se, na vitamíny je času dost.“Rameno ho začalo příšerně bolet… Semir podával Benovi fotografii Anny Schumanové. “ V naší databázi jsme našli tohle,“řekl Ben a podával fotografii Marii. Marie se zhluboka nadechla, někde hluboko v sobě cítila, že se Ben jednou dozví pravdu o její minulosti.

“ Ano jsem to já,ale to už je všechno hodně dávno, od té doby, co šel Paul do vězení, jsem ho neviděla a nechci o něm nic vědět, o jeho obchodech jsem nevěděla, nechtěla jsem si Neumanna připomínat a změnila jsem si jméno , chtěla jsem udělat tlustou čáru za svojí minulostí..“ Marie se usedavě rozplakala…

Paní Schumanová , můžete nám pomoci dostat Neumanna, když budete chtít,“ začal pomalu Semir otáčet řeč jiným směrem.

Marie si otřela oči: “ Já ale nevím kde může Neumann být.“ To my víme, ale ty z minulosti víš s kým se stýkal a můžeš nás k němu dovést,“ řekl Ben.

Toho rána bylo v centrále dálniční policie rušno jako ve včelím úle.

“ Marie souhlasila se spoluprací,“ hlásil Semir šéfové. “ Je to velice nebezpečné a nechci aby se někomu něco stalo,“ dělala si obavy šéfová dálniční policie.

Ve čtvrt na osm dorazil na služebnu Ben s Marií.
“ Ty jsi ale dochvilný, dobíral si kolegu Semir, tady máme vytipované domy, kde by se mohl Neumann skrývat, celou akci jsme dopodrobna  mnohokrát probrali.“

Semir řidil  mercedes a Marie seděla vedle něj. Auto sledovali kolegové z dálniční policie. Semir se vydával za překupníka drog a Marie ho měla dovést k Paulu Neumannovi.

Zastavili před starým oprýskaným stavením, byl to skoro poslední dům, kde by se mohl Neumann skrývat. Marie vystoupila z auta. “ Buďte opatrná, zaslechla za sebou Semirův hlas.

Marie stiskla domovní zvonek, otevřely se dveře a Marie vešla dovnitř. Semir čekal v autě, byl nervózní, za půl hodiny vyšla Marie a zvala ho dovnitř. Mohla to být klidně past, Semir si neuvědomoval nebezpečí, které podstupuje. Vzal kufřík s drogami, co bylo pro kolegy z rychlého nasazení znamením, že se jedná o začátek akce. Semír vstoupil s Marií v zádech do oprýskané místnosti. “ Ukaž, co máš za zboží,“ kráčel mu v ústrety chlap o půl metru vyšší. „Máš štěstí, že jsme ještě neodjeli, možná ti něco zaplatíme nebo taky tady můžeš zůstat ležet pod hromadou hlíny.“ „

Anna mi říkala, že zboží potřebuješ, když ne, tak se můžu rozhlídnout jinde, pronesl jako by ledabyle Semir a otočil se k odchodu. “ Tak pomalu chlapečku,“ ozval se muž z druhé místnosti, byl to Paul Neumann, toho poznal Semir bezpečně. Vypadalo to, že v celém domě už nikdo jiný není. To dala Semirovi najevo i Marie domluveným znamením.

Muži z útvaru rychlého nasazení zatím neslyšně obsadili celý dům.

“ Musím na vzduch Paule, je mi blbě,“řekla Marie. “ No dobře Karl tě doprovodí:“ Paul ani na chvíli nezapochyboval, že by ho Anna mohla zradit. Byl rád, že se k němu vrátila.

Semir s Neumannem osaměl. “ Tak ukaž konečně to zboží“. Semir pomalu otvíral kufřík. Venku třeskl výstřel, Karl se skácel k zemi. Překvapeného Neumana už Semir zneškodnil lehce, ne nadarmo se věnoval chvatům karate. Když do místnosti vtrhli policisté, měl Neumann pouta na rukou.Zraněného Karla i Neumanna policisté odváděli do služebního auta. Paulův pohled směřoval k Marii, nebyla v něm nenávist, měl ji přece pořád rád.

Ben vystupoval ze Semirova služebního auta. “ Chtěl jsem ti ho přivést sám, ale ještě to nezvládnu,“ zamával rukou v dlaze. Další jeho pohled už směřoval k Marii. “ Díky“, řekl Semir vlastně oběma a posadil se za volant. “ Halló, tak jedeme!“ volal na Bena, který si domlouval s Marií přípravu vitamínového koktejlu.

Láska až za hrob I.

Láska až za hrob – kapitola z knihy Kobra 11 od K. Pittermanna, která vyšla v nakladatelství Plejáda v roce 2002

Andrea Schäferová jela do práce. Řídila svou zbrusu novou Škodu Octávii a libovala si, jak je to překvapivě pěkný vůz, i když ho vyrábějí až za hranicemi na východě v Tschechien. pro jistotu zavolala do centrály, že se zdržela na pasovém oddělení, ale že už je na cestě. Sotva odložila mobil, objevil se vedle ní v levém pruhu modrý Opel Astra. Za volantem seděl sympatický blonďák a usmíval se na ni. Jel stejně rychle jako ona. Dívka z útvaru dálniční policie měla dobrou náladu a jeho úsměv opětovala. Když si pak trochu zívla, protože musela vstávat už brzy ráno, zívl i on. Flirtoval s ní. Když míjeli tabuli, která zvala do nejbližšího motorestu, naznačil, že si spolu dají kávu. Byla pro.

Ale než stačili odbočit, vynořilo se za nimi velké červené volvo, nejméně dvou a půl litr, narazilo zezadu do slaboučké astry a tlačilo ji před sebou jako zešílevší slon želvu. Blondýn nemohl nic dělat, brzdy mu proti volvu nepomáhaly a jeho vůz nedokázal zrychlit tak, aby silnému soupeři ujel. Za prvním útokem následovaly další. Volvo mělo černé folie na oknech, Andrea dovnitř neviděla. Opel se octl levým bokem na svodidlech a volvo jej nelítostně drtilo dál.

Andrea vymačkala na mobilu číslo centrály dálniční policie a zoufalým hlasem žádala o pomoc hlídkového vozu. “ Je tady blázen, se kterým nemůžu nic dělat!“

K neštěstí došlo rychle. Na dálnici se pracovalo, oba pruhy byly svedeny na pás set metrů doprava. Volvo bezohledně tlačilo opel mezi pracující dělníky, “ To je debil! Padáme! Hansi, Karle…! Dělejte chlapi!“ Dělníci uměli počítat s nebezpečím a běželi na pravý pruh mimo dálnici. “ Padáme! Jürgene, Achime!“ Hnali se přes asfalt do zeleně a před nimi zoufale kvílely brzdy. V zápětí je doprovodil třesk srážejících se vozů. Řetězová havárie.

Korunu jí nasadil nákladní vůz plný světle modrých reklamních králíčků a bubínkem. Část nákladu se vysypala na vozovku mezi střepy a zubaté kusy plechu. Mezi havarovanými auty byla i nová octávia Andrey Schäferové. zezadu ji naboural stříbrný ford, promáčkl ji blatník a rozbil levé zadní světlo.

Tom telefonoval s centrálou a požadoval těžkou techniku pro odklizení nepojízdných aut. Kam se podíval, všude se po vozovce houpavě sunuli modří plyšoví králíci a tloukli paličkami do bubínků. Andrea seděla v sanitce a odmlouvala doktorovi.

“ Nic mi není…“

“ To musím posoudit já, “ usměrňoval ji lékař v kombinéze záchranné služby. „Ale kromě lehkého otřesu mozku vám asi opravdu nic není. Měla jste štěstí..“

“ A co on ?ů kývla hlavou k nosítkům nakládaným do vedlejší sanitky. Byl na nich muž z modrého oplu. Z jeho astry zbyl šrot, vražený do boku nákladního vozu, trousícího modré králíky.

“ On? Ten takové štěstí neměl,“ zasmušil se doktor. “ je tam podezření na četná vnitřní zranění.“

Na místo nehody dorazili Semir. Poslali ho k sanitce. Otevřel dveře záchranky a opatrně Andreu objal. “ Zaplaťpánbu..jsi v pořádku? Co se tady vlastně stalo? Takový maso!“

Andrea řekla, co viděla. Pamatovala si poznávací značku volva, ale to bylo vlastně všechno. Úplnější odpověď přednesla až o dvě hodiny později z policejní zprávy Anna Engelhartová:“Dvanáct zraněných z toho čtyři těžce, o věcných škodách nemluvě. Andrea měla opravdu štěstí.. a jediný, kdo mohl toho piráta vidět, leží na nemocničním lůžku v bezvědomí a není schopen výslechu. Jak probíhá pátrání?“

“ Bezúspěšně,“ odpověděl Tom a promnul si unavené oči. “ to volvo se nikde neobjevilo. jak by se propadlo do pekla.“

“ Ověřování spézetky ještě neskončilo, ale musíme vycházet z předpokladu, že číslo bylo zfalšované,“ přidal se Semir.

“ Dobře.“ poděkovala komisařka. „Chci vědět všechno o řidiči toho opla. Jakže se jmenoval..“

“ Mertrns,“ pohotově odpověděl Tom. “ Ralf Mertens.“

„Jaké má spolupracovníky, přátele, finanční poměry. Jestli nebyl zapleten do nějakých levot a tak dál. Třeba najdeme motiv,“ řekla šéfka a zbystřila. Z velínu se ozýval hluk. Něco jako sborové bubnování Otevřela dveře a viděla jak si osádka velínu, asi tucet policistů, hraje s plyšovými králíky.

“ Co to tady je?“ vykřikla a přeskočil jí hlas.

Bonrath vstal od hraček, v každé ruce jednu a zazubil se: “ Řidič toho náklaďáku nám jich nechal celou bednu!“

“ To se mi snad zdá!“ zlobila se Engelhartová. „Tady není žádné hračkářství! Jestli ti králíci do pěti minut nezmizí, budete všichni sloužit celý víkend, jasný?“

Uniformovaní policisté sbírali na podlaze králíky a vypínali je. Bubnování utichlo. Tom přistoupil ke stolu, kde pracovala Andrea. “ Měla bys jít domů,“ řekl. “ Otřes mozku není žádná legrace.“

“ Možná a pokud ano, tak jenom lehký..otřes mozku,“ upřesnila Andrea. “ Nic mi není. Jen se snažím zjistit, co se to tam vlastně stalo.“

“ A máš něco?“

Ukázala na monitor. “ Takže …Ralf Mertens, dvacet osm let, narozen v berlíně. tenkrát ještě západním. Už dvanáct let žije v Kolíně nad Rýnem. Vyučený automechanik, tři roky pracuje ve velké autoopravně Hieselmann a Bosch. Svobodný, bezdětný.“

“ Trestán?“ zeptal se Semir.

“ Ne,“ odpověděla Andrea a překlikla z Mertensovy home page na skenované listiny dopravní policie. “ Ale kolegové teď vyšetřují servis, kde pracuje. Údajně tam přestříkávají kradené luxusní limuzíny.“

“ Jestli v tom jede i on, pak má útok na dálnici vysvětlení,“poznamenal Tom.

“ Máš adresu té autoopravny?,zjišťoval Semir.“ Ano, Stammerstrasse čtyřicet sedm. To je v Ernfeldu, hned vedle železničního náspu,“ řekla a schovala si tvář do dlaní.

Semir si toho všiml:“ Hele Andreo, jestli teď hned nepůjdeš domů a nelehneš si do postele, tak se opravdu naštvu!“

“ Jo to není špatný nápad,“ souhlasila.

“ Máme tě hodit domů?“ nabídl se Tom.

“ Ne, už je to lepší …“

Andrea jela ve své teď už otřískané octávii, když se za ni přilepilo vínové červené volvo. Stejné jako poránu na dálnici. Přesvědčovala sama sebe, že je to náhody a že má zůstat klidná, ale přesto se snažila červený vůz setřást. Nemohla jet rychle, projížděla střed města v bočních uličkách, ale aspoň trochu kličkovala. Ovšem volvo se jí drželo pořád. Když už se začala skutečně bát, vytáhla z kabelky mobil a snažila se spojit s centrálou, ale kupodivu to nikdo nebral. Asi ještě uklízeli ty hračky. Odbočila doprava a ocitla se v protisměru. Dupla na brzdy a odložila mobil. Volvo zastavilo kousek od ní. Z místa spolujezdce vystoupila starší žena, rozloučila se z řidičem a zabouchla dveře Auto pak odjelo. Andrea si oddechla. “ Už vidím začínám vidět duchy..“

V tom pře ní prudce zabrzdil bavorák a vystoupil z něj ramenatý chlap s šedivým ježkem na hlavě. „Hele ty slepice!“ nadával. “ Tohle je jednosměrka a ne parkoviště pro ženský!“

Mávla rukou a vycouvala. Pitomců se bát nemusela. Ale strachu se ještě nezbavila. Když v domě vyšla do patra a odemykala dveře někdo jí položil ruku na rameno. Žaludek se jí sevřel strachem. Prudce se otočila. Spatřila dalšího blondýna. Měl krátce střižené vlasy, třídenní vous a hluboké modré oči. Ovšem na rozdíl od mládence zničené astry ho velice dobře znala. “ Patriku, ahoj,“vydechla s úlevou. „Tys mě ale vyděsil!“

Přinesl ji květiny a chtěl jí je podat.

Ale nepřijala ani lístek. “ Pete, měla jsem těžkej den,. Nemám chuť na diskuse.“

Jako by ji neslyšel, řekl: „Měli bychom si spolu promluvit.“

“ nevím o čem, všechno už jsme probrali. Řekla jsem ti, že to mezi náma skončilo, tak už mě nech, prosím tě.“

Ani ho nepozvala dál. Stáli na chodbě

“ Proboda dej mi ještě šanci!“ přitvrdil a zvýšil hlas. “ To přece nejde takhle všechno skončit:“

„Povídám, že toho mám dost! rozčílila se. “ Už nestojím o ty kytky, co mi každej večer vadnou přede dveřma! O tvoje noční telefonáty a o těch dvacet mejlů, co mi denně posíláš…mimochodem, ani jeden jsem nečetla!“ řekla rozzlobeně a obrátila se ke dveřím. “ Dej už mi konečně…“

Nenechal ji domluvit a křikl: Je to ten Semir, o kterým jsi mi vyprávěla? Jste pořád spolu… je to ten pravý důvod?“

V duchu počítala do deseti a pak řekla: “ To je absolutní nesmysl. Jediným důvod je, že mě pořád omezuješ.“

Trval pořád na svém, jako by ji neslyšel“ “ Nechceš si přiznat, co ke mně cítíš. Jednou tě to bude mrzet!“

“ Víš co? Je mi tě líto,“ řekla nakonec. “ A dej mi už, prosím tě pokoj!“

Vešla do bytu a zabouchla dveře. Patrik zůstal na chodbě s kyticí bílých květů v náručí se svým smutkem sám.

Andrea ostražitě kráčela bytem. Pořád ještě v sobě nesla strach. Cítila, že se tady za její nepřítomnosti něco dělo. Nikde nic neobjevila… až v ložnici“ kolem postele stálo na padesát zapálených dlouhých svíček. Na posteli ležely nádherné rudé růže s dlouhými stonky. Uprostřed lůžka v srdci složeném z růží se stonkem střiženým na krátko, spočívala červená krabička. Andrea opatrně přistoupila k posteli a krabičku zvedla. Otevřela ji. Našla v ní nádherný zásnubní prsten. Ve zlatě zasazená perla v kroužku drobných třpytivých kamínků, což mohly být zirkony stejně jako diamanty, ale lacinější zirkony to určitě nebyly.

Prudce se otočila a vyběhla z bytu. Volala Patrika, ale na chodbě ho už nenašla. Z“stala po něm jen kytice bledých květů. Sebrala ji a hodila do koše. Vzala telefon, vyťukala číslo a řekla do sluchátka: Informace_ Dejte mi spojení na zámečnickou pohotovost, prosím.“

Druhý den ráno seděl Bonrath za stolem v práci a vědecky zkoumal jednoho z králíků. Přišla Andrea, pozdravila ho a ptala se co je nového.

“ Ty kradené limuzíny nikam nevedly. Úřad státního návladního zastavil vyšetřování..bohužel,“ řekljí. “ Nějaký propuštěný zaměstnanec se chtěl pomstít šéfovi, tak si na něj vymyslel falešné udání.“

“ Toho králíka radši schovej, nebo tě uvidí Engelhartová ,“ kamarádsky varovala Andrea dlouhána v uniformě.

“ Nevím proč se jí nelíběj, jsou přece hezký..“

“ JO. To jsou…“ Podívala se ke kanceláři Semira s Tomem. “ Naši dva hrdinové ještě nedorazili?“

! Už tady byli, ale jeli hned do nemocnice. Mertens se probral. Vzali sebou kreslíře, aby udělala portrét pachatele. No podívej se my o vlku a už jsou tady!“ řekl a kývl ke dveřím. Semir a Tom se vraceli.

“ Tak co?“vyhrkla Andrea.

“ Nic“, odpověděl Semir. “ Mertens si to neumí vysvětlit, toho chlapa ve volvu viděl poprvé v životě. Sice jen ve zpětným zrcátku přes čelní sklo, ona byly neprůhledný, ale vylezlo z něj alespoň tohle,“ řekl a podal Andree kreslený portrét pachatele. “ Můžeš zařídit pátrání.“

Prohlédla si kresbu na papíru a vzdychla:“ To není možný..“

“ Ty ho znáš?“, žasl Tom

“ Ano,“ odpověděla.. “ Tomje Patrik Ó Coonor.“ Odložila portrét a šla pryč.

“ Kdo je to?“ volal Semir a vydal se za ní. “ Andreo!“

Dostihl ji až v šatně. Opírala se o stůl a zhluboka dýchala. Chtěla být chvíli sama. Hlava jí třeštila, zvedal se jí žaludek. Když se jí ulevilo, řekla konečně“ Patrik je Kanaďan. Seznámili jsme se před třemi měsíci. Jeho rodiče žijí v Torontu.. ze začátku to bylo strašně hezký. Byl neuvěřitelně pozorný a milý.. nejlepší chlap mýho života.. to jsem si myslela“

“ Poslední dobou se kolem tebe pořád motaj nějaký chlapi“ uštěpačně poznamenal Semir. Byl to pro něj šok. Přece jen to mezi ním a Andreou mnohdy vypadala slibně. Byl přesvědčen, že mu je věrná, i když si ji zrovna ničím nezavazoval. “ Nejdřív Patrik a teď Mertens..“

Andrea se k němu obrátila a uštěpačně mu řekla:“ A že to říkáš zrovna ty! A co ta kočka od zemský policie?“

! To nic nebylo, jen jsem pro ni dělal nějaký rešerše, “ bránil se Semir. Ta zrzavá divoška ho sice málem dostala, ale nakonec se jí to nepovedlo. V nejlepším ho povolali do práce.

“ Kriste pane, ovládejte se oba!“ usměrňoval je Tom, který pro jistotu přišel hned za nimi. Na žárlivé scény nebyl zvědav. “ No a dál? Teda s tím Patrikem?“

“ S Patrikem, brzy začal blbnout. Po čtrnácti dnech chtěl, abych se k němu nastěhovala. A pár dní na to mě požádal o ruku. Se vší parádou v restauraci na veletržní věž,“ řekla trochu pyšně.

“ No jo…,“ ironicky bručel Semir. Kolikrát si říkal, že by to mohli dát s Andreou oficiálně dohromady, ale nikdy pak nenašel odvahu. Teď ho to začínalo mrzet.

“ Přeháněl, naléhal, šílel nedalo se to vydržet.“ pokračovala Andrea. “ Když jsem se s ním rozešla, denně mi volal a zasypával mě dopisama a kytkama. Minulej tejden jsme se hrozně pohádali, a tak jsem si myslela, že dá konečně pokoj, ale včera stál přede dveřma.“

“ Proč jsi nám nic neřekla?“ divil se Tom.

“ Ty snad vytrubuješ takový věci do světa?! odpověděla. “ Myslela jsem, že to zvládnu.“

! Ten blázinec na dálnici jsi ale moc nezvládla,“ pronesl kousavě Semir Nesnesl pomyšlení, že by Andrea mohla mít někoho jiného. Bolelo ho to čím dál víc.

“ Štve tě, že se mnou Martens flirtoval?“

Semir neodpověděl. Díval se na ni upřeně, ruce klidně založené na hrudi, ale kdesi uvnitř měl příšerný vztek.

Před domem, kde bydlel Patrik Ó Connor, prudce zabrzdilo policejní BMW. U dveří mladého Kanaďana zazvonili brzy na to dva muži a jedna žena. Andrea Schäferová, Tom Kranich a Semir Gerkhan.

Ó Connor je přivítal s úsměvem a pozval je do svého nádherného, draze a supermoderně zařízeného půdního bytu. Zeptali se ho, kde byl když se na dálnici včera poránu stala hromadná nehoda.

“ Seděl jsem u počítače. Andrea vám neřekla, že jsem programátor?“ divil se

“ Máte na to svědky_“ zeptal se nedůvěřivě Tom mladého Kanaďana

“ Bohužel ne.“

Semir ho probodl očima. “ Jaké máte auto?“

“ Maserati.“

“ Nemáte tmavočervené volvo?“ pokračoval Semir. Byl o hlavu menší než urostlý blonďák, ale stejně nejradši by mu skočil po krku. nejspíš by mu ten krk prokousl.

“ Ne, žiju tady sám, K čemu by mi bylo druhé auto?“

Andrea seděla celou dobu na schodišti, které vedlo nahoru do pracovny. Teď vstala, chytila se za zábradlí a zeptala se přímo“ „Pete, byls to včera ty na dálnici?“

Zavrtěl hlavou. “ Andreo, jsem možná někdy trochu tvrdohlavý, ale veř mi že…“

“ Tak dost,“ zarazil ho Semir. “ Půjdete s námi. Při konfrontaci s napadeným se ukáže…“

Blondýn přikývl, ale velmi zdvořile se zeptal:“Promiňte, můžu nahoře vypnout počítač? Nebude to trvat dlouho.“ Řekl to s ležérní suverenitou jako člověk, který má tolik peněz, že mu obyčejní lidé do bezvýznamného houfu.

“ Prosím!“pobídl ho Semir

Kanaďan stoupal po schodech nahoru, Tom za ním. cestou k počítači Pat nespouštěl oči ze Semira. byl to pohled, který vy vraždil, kdyby mohl. Semir se zatím rozhlížel po kouzelném bytě. Každý kus nábytku stál asi tolik co jeho měsíční plat. “ Byla jsi tu často?“ zeptal se

“ Ano,“přiznala Andera

“ Nabrnkla sis pěknýho pracháče, když má maserati.“

“ Na tebe samozřejmě nikdo nemá,“ vysvětlovala ironicky. “ Semir Gerkhan, polda z dálnice s medailí za statečnost. Vadí ti, když někdo vydělává větší prachy než ty?“ To už bylo hodně ostré. Tvářila se nostalgicky a hladila desku jídelního stolu. Vzpomínala na poslední večeři, kterou tu prožila. Bylo to se vším všudy…romantické svíčka, skvělé víno, decentní hudba, úžasné dárky.

“ proč by mě to mělo vadit? Víc než policajt vydělává každej“,odpověděl Semir kysele. “ kašlu na to, kolik má, prostě se k tobě nehodí!“

“ Tak se nerozčiluj, už to s ním skončilo,“ řekla Andrea vlídně. Jeho vztek jí najednou dělal dobře. Semir se nadechl k odpovědi, ale shora se ozvala dutá rána a zaúpění. Obrátil se a běžel po schodech nahoru do pracovny. Nejdřív spatřil Toma. Zvedal se z podlahy, držel si zátylek a tiše klel.

“ Kde je?“ rozhlížel se Semir

“ Utekl na střechu…“

Semir skočil k oknu. Patrik právě opouštěl úzkou římsu, po které se dostal na střechu sousedního domu. Semir vystřelil ze služební pistole dvakrát výstražně do vzduchu a křikl:

“ Stůj !“

Ale uprchlík se bez oddech dral ke hřebeni střechy. Bylo to předměstí, tahle část Kolína se zachovala jak ve válce, tak po ní. Členité střechy, ploché přístavby, krátké ochozy, balkonky. Byla to krátká, ale krkolomná honička, ke které se vzápětí přidal i Tom. Semir v jednu chvíli uklouzl, povolila pod ním taška. jel nezadržitelně dolů, jedinou záchranu mu skýtala krátká satelitní anténa, ale ulomil ji i s parabolou. Chytil se oběma rukama za okap. Volal na parťáka:!Jsem v pořádku Tome! Jsem oukej kámo. Chyť toho blbce!“ Pod nohama mu zela propast tří pater. Zkusil se opatrně vytahovat nahoru, když ve výšce kolen zaslechl žoviální ženský hlas“! Vy jste ten pán, co nám přišel opravit střechu?“

“ Čekáte někoho takového?“ zeptal se s maličko zoufalou ironií Semir

“ Jo, opravdu čekáme.“ Dámě mohlo být přes šedesát a mluvila rozšafně.

“ Tak otevřete okno dokořán a pomozte mi k vám dovnitř,“ zaskuhral.

“ Dozvíte se báječný věci.“

Chytila ho za nohy a postavila mu je na okenní parapet. Semir pružně vklouzl do jejího parádního pokoje, zamával služebním průkazem a zdvořile odmítl pozvání na kávu. Oknem mihl v téže chvíli sledovat jak Patrik sestupuje po kovovém žebříku, ledabyle připevněném ke zdi. Žebřík už léta žádný kominík nepoužíval, tudíž se nahoře pod váhou těla vytrhl z ukotvení prožraného rzí a kácel se dolů. Patrik se držel příček jako klíště a vykřikl hrůzou. Ale když už se zdálo, že blondýn nemá šanci, žebřík se přece zarazil dík svému zachovalejšímu spodku v dolní části a poslední tři metry se už jen ohnul, sledován bezmocnými pohledy obou policistů.

Tom oznámil neúspěšnou honičku do centrály a oba se vrátili do Ó Connorava bytu. Andrea tam tiše seděla na pohovce a dívala se na domácí kino. Na obři televizi s plazmovou obrazovkou. Pustila si z videa kazetu kterou našla položenou na stole. Bylo na ní napsáno“ Láska až za hrob:“ Sestřih nejrůznějších záběrů Andrey Schäferové. patrik ji tajně natáčel, když si zašla z kamarádkou na oběd nebo když běhala v lese…taky tam byl závěr, jak v noci spí doma v posteli.

“ Celou dobu mě sledoval,“vzdychla nešťastně.

Semir našel u kazety i svou fotografii. K té se ovšem Patrik tak láskyplně nechoval. Semir měl na ní pečlivě rozřezaný obličej.

“ Je to cvok,“ konstatoval Tom.

Poslední záběr na videu pocházel z kamery umístěné na palubní desce červeného volva, když velkou rychlostí vráželo do modrého oplu na dálnici. Pak následovalo už jen znění nenahraného záznamu.

Láska až za hrob II.

“ Každej policista v Kolíně má jeho fotografii a popis auta! Dali jsme zprávu letištní policii, kdyby se chtěl zdekovat k mamince do Kanady! Vyhlásili jsme celostátní pátrání. A nic!“ zlobil se Tom v centrále šéfky. Andrea si rukou podpírala čelo a marně se snažila pochopit, jak mohla naletět takovému psychopatovi.

“ Dokud toho zvrhlýho parchanta nechytíme, musíme Andreu někam uklidit,“ rozhodl Semir. Stál nad svou kolegyní a ruku měl položenou na jejím rameni.

“ No… sem do služebny si snad netroufne, “ odpověděla šéfka a obrátila se na Andreu, která seděla v jejím křesle. “ Netušíte, Schäferová, kam se mohl zašít? Má třeba nějakou jachtu nebo letní sídlo, přátele a tak podobně?“

„Na to už se mě ptal Semir,“ řekla rezignovaně dívka. “ Žádné přátele mi nikdy nepředstavil…chtěl být vždycky se mnou sám.“

“ V počítačové firmě, kde pracoval, dal výpověď s odůvodněním, že se bude ženit a že se musí věnovat své nastávající,“ řekl vztekle Semir.

“ Pálil za sebou mosty,“ dodal Tom.

“ Tím je nebezpečnější,“ řekla Engelhartová.

Bonrath strčil hlavu do kanceláře a suše oznámil:“ Myslím, že ho máme, jeho červený volvo viděli na dálničním parkovišti Königsforst.“

Semitr s Tomem tam dorazili za dvacet minut. Hledané volvo opatrně objeli služebním vozem. Uvnitř nikdo neseděl. Zaparkovali o kus dál a každý jiným vchodem vešli do motorestu u parkoviště. Patrika tam nenašli. Semir vytáhl policejní průkaz, oslovil se světáckým úsměvem v černých očích orientálce servírky u výdejního pultu

a ukázal jim blonďákovu fotografii. jedna z nich do nikdy neviděla, ale druhá ukázala ke stolku, kdy chladl talíř se zbytkem jídla a nedopitá káva. “ Jasně, seděl támhle,“ řekla

“ Kdy odešel?“

“ Asi před čtvrt hodinou…“

Semir poděkoval, schoval fotografii a opatrně vyšel s Tomem na parkoviště. Zamířili ke stojícímu volvu. Nahlédli znovu dovnitř. Nikde nikdo.

Toma napadlo, že se podívá do kufru. Co kdyby? Měl tušení, že bytam mohl objevit nějakou stopu nebo možná i mrtvolu, jak to bývá ve filmech…

Přešli dozadu a zvedli kapotu zavazadlového prostoru. O silnici pod autem cinkla pojistka jak od granátu. Nebyla tam mrtvola, ale změť barevných drátů, pod ní slušných pár kilo nálože a nade vším elektronická roznětka, nastavená na deset vteřin. Teď už jen na sedm..

Nechali auto autem, rozběhli a křičeli na lidi na parkovišti: „policie! Všichni pryč! K zemi!“ Pár jich sedělo pod širým nebem u stolu, dva právě vystupovali z auta. naštěstí hned uposlechli a prchali spolu s policisty. Výbuch byl děsivý. Volvo se proměnilo v obrovský jazyk plamenů a exploze vytřásla z oken motorestu sklo jako drobné s kalhot. Tlaková vlna srazila Semira s Tomem k zemi, nad hlavou jim prosvištěly úlomky plechu, útržky gumy a tisíce střepů.

Ale hned nato byli na nohou a kontrolovali situaci. Semir hlásil do centrály, co se stalo..

Komisařka Engelhartová se v centrále dálniční policie postavila do čela sálu a řekla: Tak! Máme tady výbuch na dálničním odpočívadle Königsfrost. Okamžitě uzavřít dálnici A 4 v obou směrech! Poplach pro všechny hlídkové vozy!“

Bylo to, jako by zapnula motor. Každý policista znal najednou své úkoly a dával se bez prodlení do práce. Šéfka se otočila k Andree:“ Okamžitě informujte letecké hlídky!“

“ nestalo se jim nic?“ hlesla dívka. Měla výčitky svědomí. Všechno se přece dělo kvůli jejímu bývalému příteli.

“ Zřejmě nic?“ odpověděla Engelhartová.

O pár minut později zůstala Andrea ve velínu sama. Všichni se účastnili akce. Když skončila hovor s letištním dozorem, ozval se z vedlejší kanceláře telefon. Vstala a zvedla sluchátko.

“ Auto, které hledáte je na parkovišti Königsforst,! slyšela.

“ Pete? “ užasla.

“ To je milé, že mě ještě poznáváš“, řekl muž na druhém konci linky. nezavěšovala a zkoušela se druhým přístrojem spojit s telefonní centrálou.

“ To bych na tvém místě nedělal,“ ozvalo se za ní.

Praštila sluchátkem a prudce se otočila. Stál tam s úsměvem, jako by se nic nestalo. Patrik

Ó Connor. Kdoví, jak se dostal přes vrátnici…

Nenávistně k němu vzhlédla.

“ Zvládnul jsem to docela pěkně,“ zubil se. “ Dvě mouchy jednou ranou. Nevěděl jsem, že tvý kolegy tak snadno vyženu z teplíčka.“

“ Ty hajzle!“ ulevila si.

“ Jakej hajzl, prosím tě? Ty prostě patříš ke mně a já nikdy nepřipustím, aby se mezi nás někdo pletl,“ vysvětloval a pevně ji sevřel v náručí.

“ Andreo, pochop, udělal jsem to pro nás!“

“ Jo?“ zuřila. ! A na tý dálnici jsi to taky udělal pro nás? Čtyři těžce zraněný lidi?!“

Držel jí ruce a třásl s ní. Cenil zuby a s rostoucí nervozitou prskal: “ Myslíš si , že můžeš beztrestně chrápat s kým chceš, Co?“

V tu chvíli se z vedlejší kanceláře ozvala Engelhartová a hned nato vešla dovnitř. Andrea netušila, že šéfka zůstala v budově. Teď za to děkovala Bohu, protože ji Patrik pustil a dal se na útěk. Ovšem ještě se na vteřinu zastavil, otočil se, ukázal na ni prstem a křikl: “ To bylo poslední varování!“

Říkala jste přece, že si sem netroufne, Co? zlobil se na svou nadřízenou Semir Role se obracely. Byli sice v její kanceláři, ale teď jí spílal.

“ Proč tolik riskuje?“ bránila se Engelhartová.

“ Jestli tomu dobře rozumí, tak je to všechno jenom demonsrace síly,“ pokoušel se do

Ó Connorova myšlení vcítit Tom Kranich. “ Chce nám ukázat, že je silnější než my. Hraje si s náma.“

“ Nehraje si s náma!“ vztekal se Semir Hraje si s ní!“ ukázal na zoufalou Andreu. Vyčítal si, že ji nechal napospas takovému kreténovi. Jeho přítelkyně byla na dně. Ačkoliv se snažila chovat statečně, vzlykala a nedokázala zastavit slzy.

“ Když Andreu miluje, tak proč si vymýšlí horory?“ namítla šéfka.

“ Vezměte alkoholikovi flašku a bude bláznit,“ vysvětloval Tom. “ Je to závislost. Přišel o Andreu a má teď absťák!“

“ Přece se nezblázním, když mi dá ženská kopačky!“ odporoval Semir, ale v duch sám sobě moc nevěřil. Myslel na Andreu a cítil moře hořkosti, i když nemusel, protože Pata už přece pustila k vodě.

“ Když je to posedlost, zhroutí se ti celej svět!“ řekl psycholog Tom.Četl kdysi dávno Freuda a slovo posedlost si zapamatoval.

“ Možná na tom něco bude,“ kývla šéfka. “ Víme, že ve firmě se s nikým ze svých spolupracovníků nestýkal. Je to samotář.“

“ No nejspíš nemůže bez Andrey žít. Udělá cokoliv, aby jí dostal zpátky, teď vlastně překročil všechny hranice. Už mu o nic jinýho nejde,“ uzavřel téma Tom.

Jo,“ významně přitakal zamračený Semir. Chránil Andreu jako malou dcerku, na kterou sáhl ošklivý pán. “ Hele je mi úplně jedno, jestli je ten chlap deprimovanej, nebo co vlastně cítí, jestli měl krušný dětství, jestli je psychicky labilní nebo trpí depresema. Tím se můžou zabejvat
psychiatři, až ho chytíme – a to by teď měla bejt naše jediná starost!“

Bonrath strčil do kanceláře svou téměř holou hlavu a s obvyklou ochotou hlásil:“ Andreo, přišel ti na počítač meil.“

Diskuse zmlkla a všichni až na šéfku se rozešli do centrály. Andrea si sedla k počítači a otevřela elektronickou poštu. ve zprávě, kterou dostala, nebyl žádný text. Uviděla jen svou civilní fotografii. Patrik ji animačně upravil, protože na snímku prolnula jakási mlha či sníh, který změnil Andreu v pohádkovou nevěstu. Byla celá v bílém a měla závoj.

“ Ten e-mail se dá vysledovat zpátky?“ zeptal se Tom

“ Může být poslanej odkudkoliv,“ zdrceně odpověděla dívka. Stačí laptop a mobil.“

“ Pomoz mu pámbu, až se mi dostane pod ruku, “ řekl chraptivě Semir.

“ Laptop mu rozbiju o hlavu a mobil mu nacpu do zadku i s anténkou! Andreo promiň.“

“ Ale kde ho budeš hledat?“ podotkl Tom

“ Hm.., no jo..“

Andrea se nadechla a řekla: “ Musíme udělat, co chce.“

“ Jak to myslíte?“ zeptala se Engelhartová. Přišla se na tu svatební fotografii podívat taky.

“ Chce abych se k němu vrátila. Tak jo, vrátím se k němu, ale sama,“vzdychla Andrea.

“ V žádným případě!“ vyděsil se Semir. “ To by bylo moc nebezpečný, vzpomeň si na tu bombu na parkovišti!“

“ Gerhkan má pravdu,“ přidala se šéfka.

“ Ale jiná možnost tu není,“ krčila rameny Andrea. Už se rozhodla. nejlepší boj proti pochybnostem je postavit se k problémům čelem.

“ To je pravda,“ souhlasil s ní Tom. „Dokud je Ó Connor na svobodě, Andrea není v bezpečí nikde.“

Andrea na tom už pracovala. Ťukala do kláves počítače a neposlouchala Semira, který zuřil, že je to stejně všechno blbost. Odpověděla na e-mail, na stejnou adresu, odkud ořišla fotografie. Určila místu, kde se sejdou: v zábavním parku.

“ Kde?“ divila se komisařka

“ Tam jsem se seznámili,“ odpověděla Andrea.

Andrea se procházela před čínskou restaurací v rozlehlém zábavním parku. Byla tu skoro sama. Park měl zavírací den. V levém uchu měla miniaturní sluchátko. Tom a Semirji sledovali z úkrytu za nedalekým rohem. “ Andreo, tu pistoli máš jen pro všechny případy,“ připoměl ještě jednou vysílačkou Semir. “ jakmile se to pako objeví, zmizíš! Ostatní zařídíme my!“ Potom se spojil s hlídkou: Bonrath s Herzbergrem parkovali nedaleko ruského kola. Nikoho neviděli. V parku vládl klid.

Andrea míjela strašidelný zámek a najednou sebou trhla. Pestrobarevné příšery v jeho průčelí se zničehonic rozhýbaly, z chrastících reproduktorů břinkla drnčivá kolotočářská muzika a k nástupišti předjel vláček s prázdnými vozíky.

“ Pete jsi tam?“ zeptala se Andrea

Semir z dálky syčel: “ Nenastupuj je to určitě past.“ A přidal se i Tom. “ Andreo nechoď dovnitř, dostaneme ho i tak!“

Ale nedbala toho. A Patrikem udělala životní chybu a chtěla ji odčinit. Pootočila se k mikrofonuu svého sluchátka: “ Teď už toho nemůžu nechat,“ špitla. nasedla do jednoho z vozíků a zmizela jim z očí. Vláček s jedinou cestující se rozjel do útrob strašidelného zámku. Semir a Tom se bez váhání rozběhli k atrakci, jež pohltila jejich kolegyni.

Andrea zatím míjela jukající strašidla a pitvorné obludy, snášela optické šoky a náhlá odbočení. Jo tomu říkám smysl pro dramatiku, blesklo jí hlavou. Uprostřed zámku vláček náhle zastavil. Zrovna mezi mrtvolou hromadného vraha a mnichem hnijícím v polorozpadlé rakvi. Kolem panovalo ponuré ticho. Ze tmy vystoupil Ó Connor.

“ Pete?“ hlesla Andrea

“ Já to věděl , “ radoval se blonďák. “ Pojď ke mně miláčku..“. Vystoupila z vozíku a opatrně přistoupila, políbil ji a hladil a při tom jí trochu odhrnul vlasy. Spatřil v jejím uchu sluchátko.

“ Co je to?“ polekal se.

Ustoupila o krok. Hledala výmluvu. Začala hrát divadlo: “ Já za to nemůžu,. Celou dobu mě sledují. Donutili mě k tomu!“

“ zahoď to…“ vyzval ji a natáhl ruku, ale uskočila a bleskově vytáhla pistoli. Svírala ji oběma rukama a mířila na něj: “ Ani hnout!“

Zašklebil se. “ Stejně nevystřelíš.“

Ale sotva se pohnul, vystřelila proti jeho levému rameni. Kulka ho jen škrábla. Okamžitě se po ní vrhl, vyrazil jí zbraň z ruky, srazil dívku k zemi a zařval: “ Já ti ukážu, co znamená trpět!“

Semir s Tomem už byli vevnitř. Ve sluchátkách slzšeli i Patrikovy hrozby: „Oplatím ti všechno, cos mi provedla!“ Procházeli zámkem jen pomalu, protože je mátly další zvuky: skuhrání upíra, mlaskání jakési lidožrané potvory a kvílení zoufalé komtesy natežené na žebřík a pálené pochodní. Bylo to jako v šíleném filmu, ale brzy se přece jen dostali k závěsu, za kterými slyšeli hlasy. Tom opatrně rozhrnul závěs a uviděl Patrika s Andreou. Zamilovaný blázen držel dívku za vlasy jak pravěký lovec a tlačil ji těsně před sebou z atrakce. Pistoli ji tiskl ke krku a řval, že všechno zbabrala. Semir na nic nečekal. Zaútočil tak , jak to mnohokrát trénoval v tělocvičně a párkrát v životě předvedl v praxi. Srazil ve skoku Kanaďana k zemi. Ale Ó Connor měl pořád v ruce pistoli. vystřelil ve zmatku nad sebe a zasáhl osvětlení. Zajiskřilo v něm a vzápětí se zchátralý zámek ponořil do tmy. Patrik se Semirovi vytrhl a prchal do bezpečí.

“ Zdrhnul mi!“ volal do tmy Semir.

Postřelený muž se venku vynořil zpod plachty, která celkem úspěšně předstírala, že je zdí. Držel si levé rameno a ohlížel se. Zatím měl náskok. Teprve po chvilce se na cestu před atrakcí vyřítila trojice policistů.

“ Kam běžel?“ křikl do mikrofonu Semir.

„Na ulici doprava,“ ozval se v hlídkovém voze Bonrath.

“ Za ním!“ vyzval Semir kolegy a rozběhl se. Bonrath s Herzbergrem hledali cestu pro auto. Když pár metrů od nich prosvištělo černé maserati, Semir, Tom a Andrea už nasedali do služebního BMW.

“ Tentokrát ho dostaneme, to ti slibuju,“ prohlásil odhodlaně Semir a sešlápl plyn. Držel se rychlejšího sporťáku, jako by motor jeho vozu měl na povel vyšší výkon. Honička trvala nejvýš deset minut. Patrikovi se několikrát podařilo o sto či dvě stě metrů ujet, ale nikdy ne na dlouho. Mírně poprchávalo a jeho silný vůz nemohlzabrat. Zrychloval jemn na rovinkách, do zatáček musel brzdit v místech, kde by za sucha bez potíží projel. nakonec jednu takovou zatáčku nezvládl, prorazil zábrany a řítil se o dvacet metrů níž do staré pískovny… S dopadem auto vybuchlo a plameny vyšlehly vysoko po srázu.

“ ten chlap musel mít kufr narvanej kanystrama s benzínem, “ prohlásil šéf vyšetřovatelů nad ohořelým vrakem maserati. Andera se opírala o Semirova BMW. Choulila se zabolená do deky.

Chvěla se zimou i šoke,. Sloužila sice u policie, ale byla přesně to, čemu se říká kancelářská myš. na akce v terénu nebyla zvyklá. Vyšetřovatel pokračoval“ takovej výbuch by na atomy rozprášil i sloní stádo. To co z něj zbylo, jsme v okruhu dvacet metrů seškrábali do malýho pytlíčku:“

Semir přikývl.

“ Panebože…“ hlesla Andrea. A´t byl Patrik, jaký chtěl, přece jen ho měla kdysi ráda.

“ neměl nejlepší smrt,“ podotkl Tom

“ Alespoň netrpěl. Ani si neuvědomil, co se děje,“ řekl suše vyšetřovatel.

O hodinu později seděli Tom Semir v kuchzni doma u Andrey Schäferové a popíjeli korn, Průzračnou německou kořalku, studenou jako led a hřející v žaludku.

“ To byl, ale odchod ze scény, Co?“ poznamenal Kranich.

“ Na všechny psychopaty!“ pozvedl sklenku Semir.

“ Na zdraví,“ řekla raději Andrea. všichni tři dopili sklenky do dna.

“ Ale proč s sebou sakra vozil ty plný kanystry?“ zamyslel se Tom.

“ Jak jsem ho poznal měl v plánu nějakou sviňárnu,“ řekl Semir.

“ Byl praštěnej,“ prohlásil Tom. Korn mu rychle stoupl do hlavy.

“ Pořád nemůžu uvěřit, že už je po všem,“ řekla Andrea. “ Na jednu stranu jsem ráda, ale na druhou..“

“ Nemusí ti ho být líto,“ pomáhal ji Semir.

“ Já vím, ale..byl tak osamělý,“ vzpomínala Andrea.

Vyznejte se pak v ženských. “ Jo,“ vstal ztěžka Tom. “ Přijdu hned…“

Andrea osaměla se Semirem. otočila se k němu, zahleděla se na něj a zeptala se: „Proč jsme to už dávno nedali dohromady my dva?“

“ No, vždyť nám to funguje, ne?“

“ Mluv vážně.. je to moje vina?“

“ Vůbec ne,“ usmíval se Semir.

“ Tak mi řekni, čím to je?“

“ Kdybych to věděl, otevřel bych si seznamku.“

“ Neuhýbej.“ pohodila hlavou Andrea

“ Problém je. že nedokážeme žít jeden bez druhýho, ale spolu taky ne.“

Tom se vracel a zpíval si jakousi píseň o tom, že měl dvě děti..

“ Tak,“ oznámila Andrea a opřela se oběma rukama o stůl,. “ Už mě to tady nebaví.“

“ Mě taky ne,“ přidal se Semir.

“ Nebaví?“ohradil se Tom. “ Neklesejte na duchu! Teď to teprve rozjedeme! Odchod!“ zavelel, oblékl si sako, které měl přehozené přes židli a šel napřed.

“ Tak, jo,“ souhlasila odevzdaně Andrea a šli.

Ráno seděl Tom Kranich v kanceláři, popíjel vodu bez bublinek a tiše sám sobě nadával. Semir dřepěl proti němu a cítil se stejně strašně. Oba sáhli skoro zároveň po krabičce šumivého aspirinu.

“ Páni zlatý, asi jsme to přehnali,“ poznamenal Tom.

“ Jo,“ přiznal Semir.

Semirovi zazvonil telefon. Vzal sluchátko. Chvilku ohromeně poslouchal, pak se ujistil, že to co slyší, je pravda a s nepřítomným pohledem zavěsil.

“ Co je? Děje se něco?“ zbystřil Tom.

“ Volal soudní lékař,“ řekl pomalu Semir. “ Mrtvola, alespoň teda ty zbytky, co se posbíraly u maserati, neměly s Ó Connorsem nic společnýho. Ten mrtvý byl podstatně starší a hlavně delší čas po smrti. Neumřel při nehodě!“

“ Takže to byla celý finta,“zamyslel se Tom. “ Proto ty kanystry v kufru! Ale jak se ten chlap vůbec dostal včas z auta?“

“ Bůh ví.“ Semir se otočil a podíval se k Andree. Její pracovní stůl zel prázdnotou.

“ Bonrathe, kde je Andrea?“ křikl přes dveře.

“ Říkala, že musí domů,“ odpověděl dlouhán v uniformě.

“ Semir zvedl sluchátko a vytočil její číslo do bytu.

“ Volal jí domovník, že ji vytopili! Prasklo potrubí,“ dodal Bonrath.

“ Ale je pojištěná!“ slyšeli za sebou Bonratha.

Dveře bytu Andrey Schäferové byly pootevřené, policisté Kranich a Gerkhan vešli dovnitř bez problémů.S pistolemi v rukou pročesali všechny místnosti, ale nenašli nikoho. Všude byl pořádek, nikde žádná voda. jen v kuchyni na podlaze ležel kapesník. Když k němu Semir přičichl, ucítil chloroform.

“ Pro rány Boží, kam ji ten hajzl odvlekl_“ zeptal se Semir

“ Co bys udělal na jeho místě?“ odpověděl Tom otázkou.

“ Pokusil bych se s ní zdrhnout..ale jestli to udělá, tak..“

“ ne tomu nevěřím,“ namítnul Tom Ó Connor šílí touu svou představou o věčný lásce..“

“ Miluje romantiku.“ uvažoval Semir.

“ Požádal Andreu o ruku, ne?“
připomněl Tom. “ A Kde?“ů Na veletržní věži,“ hlesl Semir.

Měli cíl. Nechali byt bytem a vyrazili k autu.

Kolínská veletržní věž vyrostla v duchu expresionismu a stojí na břehu Rýna od dvacátých let minulého století. Od základů po malou vížku nad ochozy měří sedmdesát metrů. Dnes už je to pamětihodnost, kterou chodí obdivovat turisté a někdy si při tom dají oběd nahoře ve vyhlídkové restauraci.

Ale zvědaví hosté teď na věži nebyli. Pod okny restaurace visel obří transparent s nápisem, který každý mohl přečíst na míle daleko. Oznamoval, kdy bude věž po závratně rychlé rekonstrukci slavnostně znovuotevřena. mělo to být za pár dní.

Když Andrea otevřela oči, uvědomila si , že je ve vyhlídkové restauraci sama. Kdosi ji oblékl do bílých svatebních šatů, podobných jako v e- mailové zprávě, na stole a na koberci kolem ní ležely rudé růže. Upravil to tam někdo s dobrým vkusem a se smyslem pro dramatické situace. Znala jen jednoho takového…

Zvedla hlavu a spatřila Patrika Ó Connora v drahém obleku, pečlivě ostříhaného a oholeného. Zamilovaně se na ni usmál a řekl: “ Nechceš trochu vína? je to stejná značka jako tenkrát. Všechno je tady jako tenkrát.. Vzpomínáš?“

Andrea se nechápavě rozhlížela. Včera toho hodně zažila potom ten korn.. Nejdřív netušila, co se děje. Rozkašlala se.

Ohleduplně počkal, až přestane a pokračoval: “ Pochopil jsem, že už mě nemiluješ. prožijeme tu svou poslední společnou hostinu, nic víc…“ usmál se troch rozpačitě.

“ A pak mě pustíš?“ zeptala se. Realita se k ní vracela v pevných obrysech a byla dost strašná.

Zdvořile jí nabídl předkrm..“ Ochutnej toho humra, je vynikající!“

“ Nemám hlad. Chci vědět, co chceš udělat!“

“ To je škoda, tenkrát jsi přece říkala, že to jídlo je skvostné…“

Andrea chtěla vstát, ale přimrazil jí rukou na rameni. “ Nedělej to, prosím,“ rozkázal přísně. “ nerad bych tě k té židli uvazoval.“

“ Odcházím,“ trvala na svém.

“ Ne, na to už je pozdě.“

“ Jak to?“

Sklonil se k ní a jemně jí políbil na tvář. “ Andreo, pochop já ti nechci ublížit.“

Snažila se mu vytrhnout. Vstala, prohnula se do oblouku a bojovala a ním jak zoufalá, vyděšená kočka. Supěl, snažil se ji udržet, ale nechtěl ji bít. V hlavě měl zmatek. Dával jí přece všechno, byl bohatý zdvořilý, pozorný, ohleduplný, opustil svou práci, aby mohl žít jen pro ni..nechápal, nechápal nic.

V tom cosi cinklo.

Oba se ohlédli k výtahu. Nový digitální číselník nade dveřmi ukazoval, že zdviž jede nahoru. “ Ti tvoji kamarádi všechno zkazí,“ řekl Patrik lítostivě. “ Tak pojď, už je čas.“

Teď už na něm bylo znát, že zešílel. vytřeštěné oči, sípavý dech, kyselý pot. Tlačil před sebou Andreu na vyhlídkovou plošinu věže. Kroutila se a bránila se mu, ale byl mnohem silnější.

Tom se Semirem vyrazili z výtahu. Spatřili romantické zákoutí jak stvořené pro milence. Umně aranžované květiny, vybrané pokrmy, vášnivě rudý samet.. V tom se odněkud ozvala Andrea, musela to být ona. Volala o pomoc!

Vrhli se ke dveřím na vyhlídkový ochoz. V padli na spodní vyhlídkovou plošinu. Nad ní byly ještě tři užší, na té nejvyšší stáli Patrik s Andreou.

Držel ji před sebou v obětí, pod nimi zíval chřtán hlubiny. “ Jsi připravená? zeptal se.

“ Ne! Ne, já nechci umřít!“křičela zoufalá dívka.

Tom se Semirem je sledovali, ale Patrik o nich zatím nevěděl. Semir kývl na Toma, aby ho vzal zezadu. Sám se postavil do kouta nejnižší plošiny, aby byl shora dobře vidět, namířil na Ó Connora a křikl: “ Nach ji být!“

Šílenec na něj vytřeštil oči, chvíli zíral, a když si uvědomil, že ho Andrea kryje svým tělem, zavolal: “ Zahoď tu bouchačku!“

“ Jen klid, žádnou paniku!“ řekl Semir a opatrně pokládal pistoli na podlahu. Tom mezitím tiše stoupal po příčkách montážního žebříku a mířil únosci do zad.

“ Nedělej žádný blbosti, zachraň si život!“ naléhal na Patrika Semir.

“ Co ty víš a mým životě?“ křičel únosce. “ Co o něm víš? Andrea je to jediný, co mýmu životu dávalo smysl! A když ji nemůžu mít já, nebude ji mít nikdo!“

Tom už vyšplhal na nejvyšší plošinu, přímo na střechu vížky, kde stála dvojice nešťastníků.

! Kde máš kolegu?“ došlo konečně Patrikovi a koukl dolů.

“ Jsem sám,“ zalhal Semir.

Tom sice našlapoval neslyšně, aleˇ´O Connora vedl zřejmě šestý smysl. Ohlédl se a škubnul sebou. Přestal svírat Andreu. Překvapená dívka, zbavená stisku, udělala krůček. Šlápla napůl do prázdna. Ztratila rovnováhu a padala s výkřikem dolů. Semir natáhl ruce, ale nedosáhl na ni. Udeřila zoufalými dlaněmi do parapetu klem spodního ochozu a zmizela mu s očí. Semir se s pocitem hrůzy naklonil přes zábradlí.

Andrea se držela pravého okraje obřího transparentu, hlásajícího brzké otevření věže a visela na něm skoro bez hnutí. Vytrhla jej ze závěsu, deska zůstala připevněná jen ve středu na levém okraji. “ Já už se neudržím, Semire!“ křičela

Cítil jak mu buší srdce. “ Hned jsem u tebe,“ volal, ale nevěděl, jak to provede.

Ó Connor využil momentu překvapení a dal Tomovi ránu pěstí.Srazil ho na kovovou podlahu.

Ale pak už se mu nedařilo. Neměl ani fyzickou ani psychickou sílu. Tom ho přemohl rychle. Zkroutil mu pravačku za záda, přicvakl ji policejními pouty ke kovovému žebříku a běžel na pomoc kolegům.

Semir musel jednat bez váhání a použít cokoliv. Otevřel skříňku protipožárního hydrantu, provlekp hasičskou hadici zábradlím, uvázal si její konec kolem pasu a skočil do hlubiny.

Se škubnutím se ve vzduchu zastavil na úrovni Andrey. Zhoupl se k ní, ale nedosáhl. Zkusil to znovu, sevřel ji nohama kolem pasu. Pak ji objal i rukama… Nahoře se v ten okamžik utrhlo plechové navíjecí kolo hydrantu a odlétlo k okraji ochozu. Uvízlo na zábradlí. Viseli na něm dva lidé. Brzy se muselo zdeformovat, proklouznout zábradlím a spadnou dolů. Semir s Andreou se propadli o pár metů níž, což je nakonec zachránilo. Byli teď vedle okna schodiště, k němuž seběhl Tom. Otevřel je a po jediném zhoupnutí pomohl dvojici dovnitř podobně jako stará dáma Semirovi na předměstí.

“ Vy jste mi ale povedenej párek,“šklebil se Tom, když stali všichni tři v bezpečí na schodišti u okna a dívali se po přestálém šoku na výletní parníky na Rýně. “ Jedno mi teď musíš slíbit, Andreo. Svýho příštího miláčka my hezky předem představíš.“

“ Nejspíš si na nějakej čásek dám pokoj,“ odpověděla. “ A když bude nejhůř, mám přece vás dva…“

Napětí z nich padlo.

“ To se mám o tebe dělit?“ vztekal se naoko Semir

“ Hodíme si o ni eurem?“ zeptal se Tom a tahal s kapsy zbrusu novou minci. Pak ji vyhodil do vzduchu, ale schválně tak, aby letěla oknem ven. Zatímco se dohadovali, jestli dole padla hlava nebo orel. Andrea si sundala závoj nevěsty a hodila jej z věže za mincí. V mírném větru se rozevlál, klesal dolů, až nakonec zmizel.

Povídka – pokračování

Stíny minulosti – návrat II.

Den se probouzel do krásného říjnového rána, když se Tom vrátil z noční služby . Elena už byla na nohou, připravovala právě snídani. “ Dneska jsme se Semírem najezdili hromadu kilometrů, naštěstí byl všude klid.“ „Však už si odpočineš, odpověděla Elena, která přebalovala půlroční Katrin. Bruno se vyhrabal z teplé postýlky a už seděl Tomovi na klíně:“

Tati a přijde dneska strejda Semír.“ „To víš, že přijde ,“ odpovídal polohlasem unavený Tom. „Bruno nech tatínka, nasnídej se , vezmu tě do školy, jedeme s Karin na půlroční prohlídku,“ otočila se k Tomovi, který se chystal do postele, po noční službě….

„Semíre, to je dobře, že už jsi doma. Měla jsem o tebe strach,“ vítala Andrea Semíra, který měl už nočních služeb plné zuby. Andrea na Semírovi lpěla, čím dál víc, už šest roků jsou spolu a dítě do jejich rodiny ne a ne přijít. Semír věděl, že se Andrea tím trápí, pohladil ji po vlasech, něžně jí políbil a jako by četl její myšlenky : “ Andreo víš, co jsem ti říkal, přijde čas, přijde malý Semírek a nebo malá princezna.“ … Andrea odešla do práce a Semír už podřimoval v e voňavých peřinách.

Na služebně dálniční policie bylo všechno při starém. Šefová svým mužům vládla rukou přísnou, ale spravedlivou. “ Dálniční policie Gerkhanová, prosím, co se stalo?, “ přijímala Andrea služební hlášení. “ Šefová na dálnici někdo střílel na školní autobus, víc mi neřekli.“

Herzbergr a Bonrath už vyrazili. “ Tady Kobra 4, šéfová jsme na místě, naštěstí řidič jel pomalu, autobus narazil do svodidel, pár dětí má nějaké škrábance, konec.“ Díky , že to takhle dopadlo, ale proč někdo střílel, právě na školní autobus. Andreo, povolejte Semíra a Toma do služby, musí okamžitě začít s vyšetřováním.

Elena vysadila před školou Bruna, tak pusu mamce a už mizel ve dveřích školy. “ A my jedeme k panu doktorovi princezno,“ otáčela se na malou Katrin. Elena , byla velmi opatrná, nikdy nezapomene, jak ji Max unesl s maličkým Brunem.

Semír a Tom byli na místě nehody, oba byli nevrlí a nevyspalí. “ Tome sakra, proč někdo střílí na autobus s dětmi, to snad není normální člověk.“ Rozčiloval se po právu Semír.

“ Půjdu se podívat odkud střílel, třeba po sobě zanechal nějaké stopy,“ “ Počkej Semíre jdu s tebou.“ Bylo to jako hledání jehly v kupce sena, přijeli i kriminalisté se psi, našli místo odkud se střílelo. “ Podívej Tome, to jsou nábojnice z lovecké pušky,“ řekl Semír . Pes zachytil stopu pachatele, ale ta vedla jen na kraj lesní cesty, dál už pravděpodobně odjel terénním autem, podle stop pneumatik

Stříbrné BMW zastavilo před služebnou dálniční policie. “ Semíre, víš,že máte dnes s Andreou přijít, Bruno se tě nemůže dočkat, člověče, někdy si myslím, že tě kluk má radši než mě .“ “ No to se nediv, ty přísný táto, to já jsem hodný strýček ne?“, pronesl samolibě Semír. Bruno na něm opravdu lpěl, Semír ho dokonce vzal několikrát na jízdárnu, a koně se Brunovi hodně líbili, v tom si se Semírem opravdu rozuměli….

“ Andreo, prosím tě podívej se do databáze, kdo vlastní loveckou zbraň, a nemá čistý trestní rejstřík , a ještě prosím tě proklepni ty, co byli propuštěni na svobodu , myslím tak měsíc dozadu bude stačit,“ žádal Semír po své ženě.

Andrea žhavila počítač, vylučovala jednoho podezřelého za druhým. Náhle strnula: “ Semire, Tome, před čtrnácti dny byl propuštěn i Max Schwarz.“ “ Ale proč by střílel na školní autobus,“ ze Semíra jen vypadlo jedno jméno: „Bruno.“ Jestli je to Max, určitě se bude chtít mstít, je už takový. Naštěstí dnes Bruna vezla do školy Elena, když jela s malou na prohlídku“ , roztřeseným hlasem oznamoval Tom a už vytáčel mobil své ženy. Elena se zanedlouho ozvala, „Eleno prosím tě dej na sebe pozor a na malou, nikomu neotevírej, já vyzvednu Bruna ze školy a hned jsem u tebe.“ “ Tome, co se stalo!“, v Elenině hlase se mísil strach s obavami.

“ Všechno ti vysvětlím,“ už jedu domů. Semír pochopil Tomovy obavy a proti jeho odchodu nic nenamítal, ještě ve dveřích se Tom otočil k Semirovi: “ Ale ta návštěva dnes platí.“

I Semír s Andreou odjeli domů…

“ Andreo, já si ještě zajedu na jízdárnu, pojedeš se mnou,“ něžně se ptal své ženy Semír.

“ Semíre jeď sám, já jsem nějaká unavená, raději si půjdu lehnout.“

„Tak dobře, miláčku, za hodinku se vrátím a půjdeme k Tomovi, Semír políbil svou ženu na rozloučenou a odjel se po dnešním dni odreagovat na jízdárnu. Koně pro něj byli, tím pravým prostředkem k načerpání duševní pohody. Při projížďce krajinou vnímal jen rytmus kopyt svého koně a nechal se unášet krásnou krajinou. …

Uplynuly dvě hodiny a Semír se nevracel, Andrea jako by tušila, že něco stalo.

„Ahoj Andreo,“ v telefonu se ozval hlas Eleny, “ Eleno prosím tě je už Tom doma, myslím, že se Semírovi něco stalo, jel na vyjíždku už to jsou dvě hodiny a ještě se nevrátil…“

“ Andreo, buď klidná, pošlu pro tebe Toma, přijedeš ke mně a Tom se půjde podívat na jízdárnu,“ utěšovala Andreu Elena, která sama moc klidná nebyla po tom co jí Tom všechno , co se týče Maxe Schwarze popovídal, a byla vlastně ráda, že nebude s dětmi sama.

Tom se rozjel na jízdárnu, už z dálky viděl, že se něco stalo, sanitka někoho odvážela.

“ Haló, lidi co se tady děje?“ křičel Tom. „Semír spadl z koně a rozbil si hlavu, když se kůň vrátil sám, šli jsme Semíra hledat. Má svou oblíbenou trasu, tak to nebyl žádný problém, našli jsme ho brzy..“ “ Ale neříkejte mi, že by Semír spadl z koně, ten už se v sedle narodil..“ přerušil koňáka Tom, “ No jo ten kůň upadl, podívejte se jak má sedřená kolena, je div že si nezlomil vaz, když mu někdo do cesty natáhne drát, pokračoval ve vysvětlování koňák. “ Co, že ?, drát, jaký zase drát?, chytal se za hlavu Tom. “ Musím se tam jít podívat,“ odhodlaně prohlásil, s vidinou nějakého nálezu. Tom prohledával okolí Semírova neštěstí, na lesní cestě bylo sotva vidět, ale přece jen si všiml vzorku pneumatik terénního auta, byl by přísahal, že je stejný jak ráno, při neštěstí se školním autobusem. “ Za tím určitě stojí Max,chce se nám pomstít všem,“ pomyslel si v duchu Tom…

Anderea chovala malou Katrin, která jí spokojeně vrněla v náručí. “ Teto a kde je strejda Semír, dožadoval se Bruno. Ale Bruno strejda za chvíli přijde i s tátou.“ Elena si všimla, jak je Andrea unavená a nabídla jí aby si na chvilku odpočinula, Andrea za chvíli nevěděla o světě a snad to bylo pro ni to nejlepší….

Tom se cestou domů zastavil v nemocnici, Semír hlavu ovázanou ,ale už byl při vědomí.

“ Tak co, parťáku, když nebouráš na dálnici, tak alespoň v lese,?“vítal Tom Semíra, a byl rád, že to dopadlo poměrně dobře. “ Nevím vůbec,co se stalo, najednou jen tma a probudím se až tady.“ A tak Tom, začal Semírovi vyprávět své dojmy a podezření. Tak to Tome vidíš: „Někdo mě tajně špehuje a já o tom ani nevím, a co Andrea?“ staral se Semír. “ Andrea je s Elenou u nás a bude u nás tak dlouho, dokud se neuzdravíš.“ “ Ale těch pár škrábanců a otřes mozku , to snad budu za chvíli doma.“ „Ale pro jistotu, tě nechám hlídat.“,prohlásil rozhodně Tom. …

„Tome, co se stalo“, starala se Elena, “ ale Semír měl nehodu, někdo pod nohy jeho koně natáhl drát , a jsem si skoro jistý, kdo to byl.“ “ Neříkej, že Max, to už je jak naše noční Můra“, s obavami pronesla Elena. “ A kde je Andrea“, “ Andrea spí, byla unavená, že usnula jako špalek, nějak se mi nelíbí, jako by byla nemocná. Opatrně jí to řekneme až ráno,“ ukončila rozhovor Elena.

Celou dlouhou noc Tom probděl, v hlavě se mu rojili otázky i odpovědi . Byl rád, že je ráno, studená sprcha mu udělala dobře. „Tome, kde je Semír?“ ptala se tázavě a se strachem v očích Andrea. Tom jí opatrně všechno vysvětlil, “ Musím za ním“, prosím Tome „odvez mě.“

“ Eleno buď doma“ , já Bruna zavezu do školy, a vyzvednu ho taky,“ s obavami se loučil.se ženou Tom. “ Tati, já chci taky za strejdou, alespoň se podívat“ ,žadonil Bruno, a tak Tom jel jako první k nemocnici.

Semír seděl na posteli a bylo mu očividně líp, “ Simíre, Andrea mu vběhla do náruče, a z očí jí tekly slzy,“ “ Ale Andreo, už je dobře, hladil ji po plavých vlasech Semir. Bruno si taky přidal trošku do mlýna: “ Strejdo zítra tě budu čekat u koníků , jo?“ “ Víš Bruno na koníky půjdeme až spolu, teď by mi na hlavu nikdo nenasadil jezdeckou čepici, a jezdec bez čepice jezdit nesmí,“ ,vysvětlil Brunovi Semír, hladíc jeho na krátko ostříhaného ježka. Bruno se se strejdovou odpovědí spokojil a poslušně chytil za ruku tátu . „Tak jedeme do školy, Andreo, tebe hodím do práce. Tak se uzdravuj parťáku“, podával Semírovi ruku Tom.

Na nemocniční chodbě byla Andrea bledá jak stěna: “ Tome není mi dobře, já si zajdu k doktorovi, prosím tě omluv mě u šéfové.“ “ Andreo buď opatrná, a domů se vrať k nám .“

Tom vysadil Bruna u školy, počkal až se za ním zavřou dveře a jel na služebnu, kde všechno do nejmenších detailů povyprávěl šéfové. Byl si naprosto jist tím, že za oběma nehodami stojí Max. “ Takoví by se z basy neměli vůbec pouštět,“dokončil vyprávění Tom.

“ Dobře Tome, necháme hlídat váš i Gerkhanův dům, nic jiného nemůžeme teď dělat, než čekat, až Max udělá někde chybu,“dokončila rozhovor šéfová. “ Tome vezměte si Bonratha a podívejte se po místech, kde by se mohl Max skrývat.“

Andrea čekala na vyšetření, její myšlenky byly u Semíra, bez něj by těžko dokázala žít.

“ Paní Gerkhanová, můžete k panu doktorovi,“zvala ji sestra do ordinace. To co se odehrálo v příštích minutách lze jen těžko popsat. Celých dlouhých šest let čekala Andrea tuto zprávu:

Tak maminko, podívejte se na monitor, tady bije jedno a tady druhé srdíčko vašich dětí. Musíte být na ně i na sebe opatrná.“ Andree se z očí řinuly slzy štěstí. Musí to jít oznámit Semírovi. Taková zpráva, ho brzy postaví na nohy.

Andrea celá uplakaná nahlédla do pokoje k Semírovi, Ten měl oči zavřené, ale nespal.

Něžně ho uchopila za ruku, Semír otevřel oči: “ co se stalo, proč pláčeš?, Andreo tak řekni něco,“ Semír měl o Andreu obavy. “ Víš Semíre, nevím jak ti to říct, nic mi není jsem naprosto zdravá a teď nejšťastnější ve svém životě, když vás tady mám všechny pohromadě.

Semír nic nechápal, vždyť tady byl jen on a Andrea,“ A .. A.. Andreo ty budeš mít vlastně my budeme mít malého Semírka..“ koktal Semír. “ To víte děti, tohle je váš táta, ten nejlepší člověk na světě:“ přiložila Semirovu ruku na svoje bříško. , No jo taťko nebude to jen Semírek , ale možná ještě malá Andrea, zkrátka budeš dvojnásobný táta.“ Semír pusu otevřenou dokořán, byl jak ve snu, Andreu by na rukou nosil, vždycky si děti hodně přál, ale nedával to najevo, aby se Andrea netrápila.

Tom s Bonráthem objížděli místa, kde se Max mohl, zdržovat, ale nikde nic. Řeknu Andree ať se podívá do počítače, jestli nemá Max nějakou přítelkyni.“ Ozval se Tom, ale vzápětí si uvědomil, že Andrea šla k doktorovi. Zazněla povědomá melodie Tomova mobilu, “ ahoj Tome , prosím tě odvez moji Andreu domů, udělej to pro nás parťáku,“ zněl z mobilu Semírův hlas. “ No jo ty marode, už jedu.“ Tom vysadil na služebně kolegu a jel do nemocnice. Otevřel dveře pokoje a Semír s Andreou zářili, jako by byly vánoce, „co se stalo“

Nechápavě vrtěl hlavou Tom. “ No co budeš strýčkem, a přímo dvojnásobným,“ oznámil Tomovi hrdý nastávající otec. Andrea stála u okna a dívala se ven na parkoviště, “ Tome co to tam ten člověk dělá u tvého auta“. Tom byl jedním skokem u okna, “ to je Max!. Zavolám posily, ať ho nevyplašíme. Zanedlouho městem burácely policejní sirény, Max Schwarz neměl, kam utéct. Na Tomově autě museli pyrotechnici zneškodnit bombu, pod tíhou důkazů se Max ke všemu přiznal. U jeho nové přítelkyně našli i zbraň ze které se střílelo na školní autobus.

„Proč to všechno dělal,“ ptala se Elena Toma, který přijel i s Andreou., “ měl na mysli jen ajen mstu , nikdy se nesmířil s tím, že o tebe přišel, ale teď mu hrozí doživotí a ústavní léčba.“

“ Jak vidím tak Semír je už taky v pořádku, když tak záříš“ otočila se k Andree Elena. “ No, za tři dny ho pustí domů , ale Eleno já jsem nejšťastnější v životě, konečně budeme taky rodina.“ Elena Andreu srdečně objala..a sdílela s ní její radost.

Uplynulo půl roku a pyšní rodiče Andrea se Semírem vezli široký kočárek, kde spokojeně vrněly jejich dvě děti Semírek a Elenka.

Povídka – první část

Ahoj, vy kdo sledujete seriál Kobra 11, a to si myslím, že ten , kdo tyto stránky navštíví, domovský seriál Erdogana Atalaye Alarm für Cobra 11, určitě sleduje. Protože se mi nelíbilo jak tragicky přišel Tom o svoji lásku Elenu, vymyslela jsem si tuto povídku, třeba si ji přečtete, tak pěknou zábavu

Stíny minulosti- návrat

„Semíre vstávej,“něžně budila svého manžela Andrea: „Snídaně je na stole!.“Semír se blaženě protahoval v teplé posteli : “ Přijedeme pozdě do práce,“znovu probírala snícího Semíra Andrea. Teplá snídaně voněla Semírovi pod nos, to když byl svobodný, odbyl se něčím studeným, nebo si koupil svačinu cestou do práce. Teď má jeho život jiný řád. Semírův pohled spočinul na velkém plyšovém medvědovi a hned si uvědomil, že dnes mají jít na návštěvu k Tomovi. Konečně se Tom vrátí po dovolené do práce. Tom měl, ale ještě dovolenou a dnes si má jet pro Elenu a jejich synka do porodnice.

Semír vyskočil z teplé postele objal Andreu a skončil pod studenou sprchou , která ho vracela do reality každodenního života. Nemohl se dočkat až mu skončí ty nezáživné služby s Hertzbergrem, který když právě něco nebaští, tak pospává.

“ Semíre zvoní ti mobil, je od Toma“, podávala Andrea telefon Semírovi. “ Co se děje Tome,“

„Ahoj parťáku, chtěl jsem Ti jen připomenout dnešní návštěvu“,připomínal Semírovi Tom,: „Musíte s Andreou přivítat na svět našeho malého Bruna.“ „No jo, díky Tome to víš, že už se těšíme, zatím ahoj“, ukončil Semír telefonní hovor.

Když Semír s Andreou scházeli po schodech k autu, Semír jen tak prohodil“ Andreo nechtěla bys taky malého Semírka?“. Andrea se pousmála, vlepila Semírovi pusu, ale neodpověděla.

Na služebnu dorazili jako první. Semírovi se to hodilo, měl dost času dopsat včerejší hlášení…

Vyparáděný Tom se chystal pro Elenu , auto naleštěné, aby malý přišel do čistého. Elena už Toma nedočkavě vyhlížela. “ Tak pojedeme,“ a Tom vzal opatrně synka do náručí, byl tak šťastný, teď jsou konečně rodina, má hodnou ženu a krásného synka. Elena se usadila na zadním sedadle auta a Tom jí podal v peřince vrnící miminko. “ Tak rodinko, jedeme domů, tam nás čeká překvapení.“ Tom měl všude pečlivě uklizeno, pro Bruna nachystanou postýlku , pro Elenu na stole ve váze obrovskou kytici růží. Dokonce už koupil i houpacího koně – asi si neuvědomil, že ještě uběhne nějaký čas, než se klouček na koníka posadí.

“ Miláčku,“ obrátil se Tom k Eleně : “ Ještě pro něco skočím do supermarketu, hned budu zpátky.“ Tom zaparkoval auto a odběhl pro oblíbené zákusky svojí Eleny. S úhledně zabaleným balíčkem se vracel k autu. Oči otevřené dokořán,hledal svoje auto, které nikde nebylo, že by Elena odjela sama, to se mu zdálo nepravděpodobné, ale vzal si taxi a jel domů.

Doma nikdo, zoufalý Tom si uvědomoval vážnost situace ….

Semír dopisoval hlášení, když uviděl ve dveřích Toma, byl bledý jako stěna, Semír viděl, že se stalo něco hrozného a neodvážil se na účet Toma vtipkovat jako jindy. “ Semire někdo mi unesl Elenu i s malým,“ Tom zabořil tvář do dlaní a z očí mu stékaly slzy. Andrea mu podala prášek na uklidnění a sama roztřesená začala jako zkušená vyšetřovatelka hledat v počítači, lidi, kteří by mohli Tomovi, tak krutým způsobem ublížit. “ Semíre to jsou všichni,co Tom zatkl a co už si svůj trest odpykali,“ “ Díky Andreo, omrknu to, nahlas to šéfové.“ “ Počkej pojedu s tebou, řekl Tom, “ tady stejně nejsem nic platný a chci svoji Elenu i Bruna zpátky.“

“ Semíre buďte opatrní,“ připomínala jako vždy Andea svému muži. Semír jí vlepil pusu a spěchal za Tomem, který už seděl v autě….

Elena se věnovala svému malému synkovi a ani nepostřehla, že za volat sedá cizí muž. “ Tome máš všechno,“pozdvihla oči k řidiči, když už se auto rozjíždělo. “ Co ty tady děláš Maxi, kde je Tom!, kam mě to vezeš?,prosím tě zastav!!“ Elena byla zoufalá, v řidiči poznala svého bývalého přítele, “ Buď zticha, vezu tě k nám domů, budeme žít spolu, tak jak jsem si to vždycky přál, ani nevíš, že co mě propustili z basy jsem tě každý den sledoval, chodil jsem za tebou jako stín, ale až dnes mi to vyšlo.“ „Ale Maxi já mám přece svého muže, nemůžu žít s tebou.“ “ No jo ten tvůj Tom, kvůli němu jsi mě ani nevnímala, ale už mu tě nedám.“

Elena začala plakat, “ Buď už zticha nebo budu zlý a to bych nerad!“ Auto vyjelo z města,

zanedlouho sjelo z dálnice na lesní cestu…

Semír s Tomem byli bezradní, všichni podezřelí měli alibi . Tom byl zoufalý, „čas běží tak rychle snad se jim nic nestane.“ Semír věděl, že nemá cenu Toma utěšovat, “ Tome musíme to vzít za druhý konec, musíme si proklepnout známé a přátele Eleny“….

Auto s Elenou zastavilo u chaty hluboko v lese. “ Tak pojď tady máš všechno co potřebuješ, nic ti tu nebude chybět. Elena si uvědomila, že nemá cenu se s Maxem dohadovat , choval se jako psychopat, a ona věděla, že musí být opatrná hlavně kvůli svému maličkému, který si spokojeně vrněl v peřince. „Však nás tvůj tatínek brzy najde“,uklidňovala sama sebe. Seděla na široké posteli, malý se začal probouzet, nakrmila a přebalila ho. S dítětem v náručí se chtěla podívat ven, ale těžké dveře byly zamčeny.Vypadalo to, že Max někam odešel. Elena to tady dobře znala, když byli s Maxem přátelé, několikrát tu byla, Max se k ní choval majetnicky a Elena jejich vztah rázně ukončila….

Bylo pozdě odpoledne a Andrea stále seděla u počítače a hledala, sama ale nevěděla kudy kam. “ Tome, copak ti nikdy Elena nevyprávěla o svých známých, “ dožadoval se odpovědi Semir. Tom seděl jako hromádka neštěstí : „Elena mi vyprávěla, že kdysi chodila s jedním přítelem, ale brzy se rozešli, moc jim to neklapalo, říkala, že se nemohla na nikoho ani podívat, jak na ni žárlil, ale opravdu nevím jak se jmenoval.“ „A co fotografie,“ navrhla Andrea, “ třeba toho přítele najdeme tam.“ Andrea vypnula počítač a všichni tři odjeli k Tomovi, hledat něco, co by je v pátrání po Eleně popostrčilo vpřed…

Elena byla po namáhavém dni unavená a brzy usnula vedle Bruna. Snad se ráno probudí do lepšího dne, snad je to všechno jen zlý sen , který ráno skončí…

“ Tome, prosím tě kdo je tohle“, zeptal se Semír podával Tomovi fotografii nějakého muže.

“ To by mohl být on , ale Semire já opravdu nevím , já ho neznám“. Ale malá stopa tu byla.

Tom byl už tak vyčerpaný, že nebyl schopen ani rozumně přemýšlet. Měl před očima jen Elenu s malým, a teď tady má prázdnou postýlku a jeho drazí jsou kdo ví kde…

“ Tome ráno se podíváme do počítače, třeba toho člověka máme v databázi, když už to byl takový gauner,“ prohlásil Semír a odjeli s Andreou domů. Tu noc toho nikdo z těch tří moc nenaspal…

To ráno bylo pro Toma nejčernější v jeho životě, byl bledý, neoholený a děsně unavený. Andrea už hledala ve svém počítači a srovnávala muže z fotografie s ostatními na počítači. Semír seděl vedle, aby snad něco nepřehlédla., uvědomoval si, že by nechtěl zažít, kdyby se Andree něco stalo.

“ Mám ho, byl zadržený za omezování osobní svobody,“ Tom vyskočil, Semir se vytrhl ze svých myšlenek . “ Podívejte se je to nějaký Max Schwarz a bydlí v domě na Vyhlídce13, “ oznamovala svým kolegům Andrea, Semír jí vlepil pusu a už utíkal k autu. “ Ne, ne Tome, řídit budu já,“ Tom se poslušně usadil na sedadlo spolujezdce a stříbrné BMW vyrazilo s blikajícím majáčkem na střeše….

“ Eleno, lásko moje, nesu ti něco k jídlu, probudil Elenu hlas, který jí ujistil, že ten strašný sen je skutečnost.“ Maxi prosím, odvez nás domů,“prosila Elena. “ Ne tady jsi doma, já se o tebe s nikým dělit nebudu,“ chytil Elenu kolem ramen, “ a když budeš zlobit, tak “ jeho pohled spočinul na spícím Brunovi. Elena pochopila, že jediná možnost jak s Maxem vyjít, je vydržet toto peklo kvůli Tomovi a kvůli tomu maličkému…

Semír s Tomem zvonili u Maxova bytu , všude bylo ticho nikdo neotvíral. Zvědavá sousedka vystrčila bradu z vedlejších dveří, “ Jo, ten už se tady neukázal pěkných pár dní, asi je u své matky na venkově.“ Ta zvědavá paní naštěstí věděla i adresu Maxovy matky .

Semír s nohou na plynu spolu s Tomem uháněl ve svém BMW, už aby byli na místě.

“ Paní Schwarzová, kde je váš syn Max?“ ptal se Tom. “ já nevím tady se už dlouho neukázal,ale možná, že je na chatě“. Tak to byla trefa do černého. ..

Elena seděla u okna na klíně houpala malého. Byla tady jak v kleci, z očí se jí každou chvíli hrnuly slzy.“ Můj Tome, kde jsi tak dloho.“…

Tou dobou už jelo BMW po lesní cestě. “ Musíme být opatrní“, otočil se k Tomovi Semír, a zaparkoval auto. K chatě se vypravili pěšky, potichu jako myšky. Schovaní za chatou uslyšeli motor terénního auta, to přijížděl Max..Max vystoupil z auta a rozhlížel se kolem, jako by něco tušil. “ Semíre, jdeme na to“, “ Ne Tome, teď je to nebezpečné, pro Elenu i malého, jestli tu jsou, počkáme až vyjde z chaty.“ Tom uslyšel pláč malého Bruna, teď je jisté, že jsou u cíle. A skutečně po chvíli vyšel Max z chaty, pečlivě zamkl dveře a šel ke svému autu. “ Teď Tome, teď je ta pravá chvíle, “ zavelel Semír . A to už měl překvapený Max na rukou želízka. Semír se rozhížel kolem po Tomovi, ale ten už seděl u své Eleny a svého malého brečícího štěstí. Ostatně i Tomovi se řinuly z očí slzy, slzy štěstí.

Po Semírově upozornění odváželi kolegové z kriminálky Maxe do vyšetřovací vazby. ….

“ Pojď už bude všechno dobré, za chvíli budeš ve svém opravdovém domově, ty můj drobečku,“ bral Tom něžně do náruče synka.

“ Max stráví nějaký rok za mřížemi, za únos a za omezování osobní svobody, “ prohodil jen tak Semír, když se chystali na slíbenou návštěvu k Tomovi. “ Jo, Semíre nezapomeň dárek pro Bruna, ukazovala Andrea na velikého medvěda…

Tomova rodinka byla v pohodě, Andrea chovala malého Bruna, který jí usínal v náručí.

“ Ale sluší jí to Semire ,“ mrkl Tom na Semíra. “ No jo bude to pěkná maminka,“ a Semír se přitulil ke své ženě….